Aktuality
Kočkohrátky a hračky nehračky v písecké Sladovně
1. 7. 2008 - 09:10Výstavy Kočkohrátky členů Asociace hračka Unie výtvarných umělců ČR a Dřevěné hračky – nehračky Václava Kubáta
Sladovna Písek, 3. července - 9. září 2008
Výstavu Kočkohrátky připravili před pěti léty přední tvůrci všech generací činných v oboru. Jejich reprezentantem je Asociace hračka (Unie výtvarných umělců ČR). Již od světové výstavy v Bruselu (1958), kde kolekce hraček byla velmi úspěšná, se umělci ve spojení s výrobci podíleli na dosažení vysokého standardu hraček. Umělecká hodnota u našich hraček byla a v mnoha případech je i dnes provázena promyšlenou funkčností, vazbou na věk dítěte a porozuměním fyzikálním vlastnostem použitých materiálů. Jednotícím prvkem této výstavy je téma „kočka“. Výstava byla po premiéře (Brno 2003) již osmkrát reprízována (2004 Nový Jičín, Břeclav, Ostrava, Nové Město na Moravě; 2005 Vysoké Mýto; 2006 Bruntál, Mikulov; 2007 Kamenice nad Lipou) a zájem o ni stále trvá. Je zaměřena na děti, umožňuje i aktivní hru a může být obohacena i o doprovodnou akci - soutěž dětské tvorby „Kočka – hračka, kterou bych si přál“. Vystavují členové Asociace hračka a jejich hosté, jmenovitě Kateřina Ebelová, Anna Haidingerová, Helena Hejduková, Marie Hozmanová, Veronika Hrubá, Pavel Hubáček, Jarmila Jeřábková, Marie Kočí, Hana Kolářová, Iva Pasková, Michael Pavlovský, Irena Šafránková, Jaroslava Šetelíková a Jiří Trnka, dále Václav Houf, Zbyšek Hrubý, Marie Kasalická, Jaroslav Lenk a Lenka Pálková. Řada úspěšných tvůrců hraček byla odchována Střední uměleckoprůmyslovou školou v Praze na Žižkově náměstí. Tím se dostáváme k tamnímu dlouholetému pedagogovi Václavu Kubátovi, jehož Hračky – nehračky tvoří druhou část výstavy. Vždyť od roku 1963 prošlo jeho „rukama“ na 250 studentů, z nichž mnozí pokračovali na vysokých školách v oborech design, ilustrace, animovaný film, loutkářství, scénografie, architektura, textilní tvorba, ale i pedagogika, dějiny umění apod.; někteří zůstali tvorbě hraček věrni. Václav Kubát (nar. 1934 v Chudenicích u Klatov) získal vztah ke dřevu v rodinném prostředí - jeho otec byl tesařem, vyráběl však ze dřeva i jiné výrobky a v předvánočním období i hračky. Svým způsobem tradici neporušil ani syn, když se přihlásil ke studiu na Ústřední školu bytového průmyslu v Praze na Žižkově. V roce 1952 byla škola změněna na Vyšší umělecko-průmyslovou školu a z oddělení soustružnického vzniklo oddělení tvorby hraček a dekorativních předmětů. Program tvorby hraček začal být pojímán ve všech souvislostech profesionálně. Práce školy byla propojena s výrobou, část návrhů se do výroby dostala a naopak některá zadání z požadavků výroby vycházela. První vedoucí Viktor Fixl položil základ uměleckému oboru, jemuž se Václav Kubát věnuje po celý svůj život. Profesně i společensky rozvoji oboru prospěla úspěšná prezentace ČSR na světové výstavě v Bruselu. Část expozice zaměřenou na dětský svět koncipoval Jiří Trnka; prof. Fixl spolu s V. Kubátem realizovali část „město“ ; několik vystavených hraček bylo vyrobeno podle samostatného návrhu V. Kubáta (figurky, zvířátka, dřevěné pohyblivé hračky, autíčka, tramvaj). Pedagogickou práci Václava Kubáta doplňuje i práce organizační. V roce 1992 založil Sdružení pro hru a hračku (výrobci, obchodníci, teoretici, výtvarníci) a v roce 1994 Asociaci hračka jako součást Unie výtvarných umělců ČR; oběma sdružením dodnes předsedá. Současně se vznikem Sdružení pro hru a hračku inicioval a vytvořil pravidla soutěže o správnou hračku, kterou je možné doporučit školám i rodičům. Do soutěže se přihlašují výrobci i distributoři. Oceněná hračka získává diplom s právem užívat označení „Správná značka – vybráno odborníky“. Za uplynulých 15 let získalo toto označení na devadesát hraček. Také tato výstava měla premiéru v Brně (2005) a byla reprízována ve Vysokém Mýtě (2007) a v Chrudimi (2008). „ Hračka je předmět sloužící k spontánní hře dítěte. Měla by odpovídat jeho věku, mít velikost přiměřenou ruce a být zhotovena z materiálů dítěti příjemných a přitom trvanlivých a odpovídajících požadavkům hygieny i bezpečnosti. Tvarově by neměla kazit vkus, obsahově by naopak měla být sice srozumitelná, ale zároveň nechávat prostor pro fantazii. Její tvůrce se musí opírat o poznatky odborníků a navíc se vžít do role dítěte.“ To jsou slova Václava Kubáta, celoživotního hračkářského praktika i pedagoga, muže, který byl u zrodu hračkářského oboru na Střední uměleckoprůmyslové škole Praha – Žižkov, který byl u zrodu poválečné slávy české dřevěné hračky. Ve druhé polovině minulého století se česká hračkářská škola rozvinula nebývalou měrou. Vpád nadnárodní produkce od 90. let však ovlivnil, ne-li přímo omezil možnosti originální autorské tvorby. Většina podniků a družstev změnila svůj výrobní program, a tak se tvorba umělců přesunula od navrhování (designu) k autorské tvorbě (originály nebo malé autorské série). Představení této tvorby na výstavách tak plní i širší kulturní poslání, je prostředkem, který - jak chceme věřit - může kultivovat náš život.
Oskar Brůža, červen 2008
| Poloha: | |
|---|---|
| Plánovač |
