Zveme na novou výstavu do Muzea Jindřichohradecka

Výstava v Jindřichově Hradci vtáhne návštěvníky do fantaskního světa malíře Bedřicha Budila.

První výtvarná výstava letošního roku vtáhne návštěvníky Muzea Jindřichohradecka do fantaskního světa malíře Bedřicha Budila. Poprvé se výstava jednoho umělce uskuteční na dvou místech zároveň. Velkoformátová díla jindřichohradeckého výtvarníka, který letos oslaví 75. narozeniny, pojme křížová chodba bývalého kláštera minoritů a drobnější tvorbu si mohou zájemci prohlédnout ve výstavním sále „V jezuitském semináři“. Hostem vernisáže ve čtvrtek 12. dubna od 16:00 v minoritském klášteře ve Štítného ulici bude i Budilův přítel, jazzový trumpetista Laco Déczi. Výstava potrvá do 3. června.

Výstava představí na pět desítek děl v průřezu celého Budilova života - olejomalby, akvarely, pastely a kresby od počátku 60. století 20. století až po současnost. „Vyzkoušíme tento model, zda budou lidé ochotni na jednu vstupenku jít na dvě různá místa. V křížové chodbě minoritského kláštera budou k vidění Budilova díla, největší nejen formátem, která vytvořil na přelomu 80. a 90. let. Střední formáty, tvorbu z posledních let a portrétní tvorbu naleznou návštěvníci ve výstavním sále v jezuitském semináři,“ přiblížil kurátor výstavy Jakub Valášek. Doplnil, že poslední Budilova výstava v muzeu před 12 lety byla poloviční.

Letošní jubilant se narodil 3. října 1943 v Praze, ale velmi brzy odtud s rodiči odešel do Jindřichova Hradce, rodného města své matky, kde prožil dětství a mládí. Po ukončení jindřichohradecké základní školy studoval v letech 1958-1962 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti u Stanislava Mikuláštíka obor výtvarného zpracování keramiky a v letech 1963-1968 své výtvarné vzdělání dovršil na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Součka. Po studiích se usadil v Praze, kde po dlouhá léta tvořil a vystavoval. Do Jindřichova Hradce se však stále vracel a nakonec se do něj v nedávné době i natrvalo přestěhoval.

Po většinu své umělecké kariéry byl Bedřich Budil spojován s pojmem fantaskní či radikální realismus. Začínal jako figuralista, ale celým uměleckým dílem dodnes prochází jako linie portrét, či autoportrét jako osobní zpověď autora, často začleněná do složitých kompozic obrazů vystavěných ve změti organických a anorganických tvarů. Na první pohled se vkrádá představa apokalyptických vizí obrazů Hieronyma Bosche plných brutality, násilí, rozkladu a zkázy, ovšem na druhou stranu je čitelné hledání niterního rozpoložení či touhy po harmonii nebo lásce.

Malíř si vytvořil vlastní nadreálný svět, skrze který nám předává svůj světonázor, filozoficky vystavěný po vzoru starých řeckých tragédií. Ve svých obrazech interpretuje svět v mnoha rovinách, z mnoha úhlů a v různých variacích předkládá nekonečně aspektů sebou vnímané reality, ve které se "krása a smrt, dějiny a příroda, fantazie a skutečnost, sen a vzpomínka nedají od sebe oddělit". I díky této interní "zpovědi" není celková charakteristika Budilova uměleckého díla snadná, svým způsobem je nemožná, jelikož každý obraz je vlastním svébytným světem a sám pro sebe si vydržuje vlastní jedinečnost, originalitu bez potřeby další kontinuity. S každým dalším obrazem tak vzniká nové univerzum. Navíc má autor bezesporu výrazný a specifický malířský projev, plný barevných kontrastů, pastózních barev a znatelných stop štětcem, což z něj dělá nepřehlédnutelnou osobnost českého, potažmo československého výtvarného umění.

Vzhledem k významnosti této výstavy uspořádané k 75. narozeninám bude nejen uměnímilovné veřejnosti představen průřez malířovým dílem od počátku 60. století 20. století až po současnost, kdy se po delší tvůrčí přestávce, způsobené nemocí, Bedřich Budil opět navrátil k malbě. Tento přerod v poslední době je nejvíce patrný na krajinomalbách, ve kterých je viditelné jisté zklidnění, jak v rukopisu, tak i v jednoduchosti volených krajinných kompozic. V návaznosti na předchozí výstavu uspořádanou v muzeu v roce 2006 se budeme snažit doplnit rozsah díla zvláště o velká plátna, často dosahujících několika metrů. Jejich prezentaci umožňuje právě prostor křížové chodby.

Již po slavnostním zahájení výstavy si můžou návštěvníci vernisáže prohlédnout i část výstavy umístěné ve výstavní síni "V jezuitském semináři". Od následujícího dne si lze zakoupit vstupenku na výstavu v obou budovách muzea, přičemž vstupenka bude platit vždy i pro druhou část výstavy.

 

Zdroj: Muzeum Jindřichohradecka, Marie Hazuková

Zpět