Volary se nacházejí v nejspodnějším cípu jihu Čech, v jihozápadní části kraje 16 km od Prachatic. Leží při Teplé Vltavě na Šumavě a dnes jsou největším městem Šumavy. Na každém kroku je znát, že to byl kraj s bohatou, ale i krušnou historií. O místních se říká, že jsou povahově zvláštní, nedůvěřiví vůči novým podnětům, neradi se vdávali a ženili mimo své území, ale historicky bývali velmi neústupní. Po válce byli všichni původní obyvatelé vysídleni a přišla sem všehochuť nových lidí, na které se již toto hodnocení nevztahuje. Dnes jsou Volary největším železničním uzlem Šumavy, strategicky se sem vlaky sjíždějí ze všech světových stran a stejně tak se odtud dá všemi směry odjet.
Město leží na území CHKO Šumava a na hranici NP Šumava. Dnešní městská zástavba je zasazena do kotliny Teplé Vltavy severně od řeky, okolo Volarského potoka. Mezi panelovými domy zde najdeme staré dřevěné alpské chalupy a tento kontrast ještě umocňuje skutečnost, že od počátku 14. století tudy procházela proslulá Zlatá stezka vedoucí z Pasova do Prachatic. Právě obchod podnítil rozvoj tehdejší šumavské osady a určoval celý chod místní společnosti. Husitské války a následná poválečná léta, kdy se krajem potulovaly tlupy žoldnéřů a přepadávaly kupce (jedna z nich sídlila na hradě Hus 6 km od Volar), přerušily rozmach obchodu na Zlaté stezce.
V ulicích Česká, Václava Raise, Soumarská a Nádražní si lze prohlédnout roubené domy alpského typu, které zde stavěli pastevci, přicházející ze Štýrska a Tyrol. V budovách s částečně kamenným přízemím byla pod jednou střechou soustředěna obytná i hospodářská část. Od roku 1995 jsou tyto stavby chráněny v rámci vesnické památkové zóny.
V roce 1863 zasadil městu velkou ránu požár. Vypukl večer v jednom z chlévů a ve velmi krátké chvíli zachvátil polovinu města. Oheň pohltil 59 domů, kostel i školu. V dobových dokumentech se uvádí, že záře z požáru byla patrná na noční obloze až v rakouském Linci. Den po požáru byly zbytek města a spáleniště navíc zasaženy ničivou bouří a rozvodněným potokem. Zničení poloviny města však nastartovalo jeho rychlou obnovu a další rozvoj. Nově budované stavby již nebyly celodřevěné roubené, ale jako stavební materiály častěji převládaly kámen a cihly.
Podle zažité tradice je jméno města německého původu a je odvozené od lesů, které město obklopují, jiní vyznávají teorii o volařích, tedy chovatelích dobytka. Další verze odvozuje název od Andrease Wallera, prachatického radního, jenž měl údajně tato místa kolonizovat. Městský znak má uprostřed čtyři jedle, z nichž dvě prostřední jsou vyšší: symbol má dokládat, že Volary měly vždy právo v lesích volně pást dobytek a kácet stromy. Znak byl městu udělen 30. dubna 1871 císařem Františkem Josefem I., jenž přidělil místním statut města.
Za návštěvu stojí Volarské muzeum v jednom z historických volarských roubených domů. Kromě stálých expozic Pochod smrti, Staré Volary ve fotografii, Zlatá stezka a Střípky z historie je zde ke zhlédnutí i nová výstava Křížové cesty.
Víte, že…
na okraji města stojí památník obětem pochodu žen z koncentračních táborů Ravensbrück a Helmbrechts? Zemřelo zde 95 židovských žen z mnoha zemí Evropy.
Rodáci a osobnosti
- Hans Schreiber (1859–1936) – světově uznávaný znalec rašeliny, botaniky, petrologie a fyziky. Byl přední osobností výzkumu a korespondentem řady vědeckých pracovišť. Čestné členství mu udělila i Společnost pro rašeliniště USA.
- Charles Havlat (1910–1945) – svobodník, Čechoameričan, jehož rodiče pocházeli z Osové Bítýšky. Byl posledním vojákem zabitým v bojové akci druhé světové války. Jeho pomník stojí u silnice z Volar směrem na Lenoru u Soumarského mostu. Pohřben je ve Francii v Saint Avold.
Náš tip
Dřevem město žilo a žije dodnes: při každoročních Volarských slavnostech dřeva se soutěží o putovní dřevák, pochoduje se v dřevácích (v roce 2019 více než 300 účastníků) a nejlepší čeští dřevorubci zde ukazují své řemeslo.