Přidat do programu

Sedm zastavení s kostkou cukru

  • Poznávací Poznávací

1. Kostelní Vydří – počátek cukrovarnictví na Dačicku

Po skončení napoleonských válek došlo koncem 20. let 19. století v habsburské monarchii pod vlivem úspěchů francouzského cukrovarnictví k obnově pokusů s výrobou cukru z cukrové řepy. Prvním řepným cukrovarem v západní části monarchie se stal cukrovar, založený v r. 1829 v hospodářském dvoře v Kostelním Vydří na dačickém panství, které patřilo od r. 1814 Karlu Maxmiliánu Antonínovi, svobodnému pánu Dalbergovi. Jeho založení bylo nepochybně dílem Františka Grebnera. Pro svůj záměr získal nejen majitele dačického panství, ale i svého mladšího bratra Tomáše Grebnera.

Podle vzoru cukrovaru v Kostelním Vydří vznikaly již od r. 1831 další cukrovary v Čechách i na Moravě a jejich zakladatelé získávali zkušenosti právě u bratří Grebnerů. Ti dokonce v roce 1830 až 1831 pořádali v Kostelním Vydří praktický kurs pro mladé zájemce o řepné cukrovarnictví a své výsledky také publikovali tiskem. Půda a podnebí zdejšího kraje však nebyly vhodné k pěstování cukrové řepy a v r. 1832 byla výroba cukru v Kostelním Vydří zastavena. Tradice cukrovarnické výroby ale pokračovala v blízkých Dačicích, kde na ni navázala rafinerie cukru, založená opět zásluhou Františka Grebnera.

Ačkoliv se z původního cukrovaru v Kostelním Vydří nic nedochovalo, přesto je tato obec blízko Dačic krásným turistickým cílem.

2. Pamětní deska – o rafinerii v Dačicích

V r. 1833 František Gebner přenesl svou činnosti přímo do Dačic a zřídil zde rafinerii cukru (nyní čp. 4). Jednalo se o první rafinerii koloniálního cukru na Moravě a dlouho zůstala též jedinou. Byl zde zpracováván dovážený cukr ze zámoří, ale i malé množství surového řepného cukru domácího. Výroba se zpočátku zdárně rozvíjela, a proto byly přikoupeny dva sousední domy vedle rafinerie (nyní čp. 3 a 5). Na budově čp. 4, kde byla v r. 1833 založena dačická rafinerie cukru, je od r. 2003 umístěna pamětní deska, kterou přijela do Dačic slavnostně odhalit prapravnučka vynálezce výroby kostkového cukru paní Elizabeth Alder z Rakouska.

3. Pamětní síň Jakuba Kryštofa Rada

Prostory bývalé černé kuchyně v budově radnice (přístupné z infocentra) ukrývají informace o vynálezci výroby kostkového cukru. Rodák ze švýcarského Rheinfeldenu přišel do Dačic s manželkou Julianou na jaře r. 1840. Záhy rozšířil výrobní prostory přístavbou nové rafinerie, pořídil modernější stroje a v r. 1842 zavedl do výroby první parní stroj ve městě. Již v roce 1846 se vzdal svého místa ředitele podniku a odešel do Vídně. Jeho dílo a vynálezy upadly po jeho smrti v zapomenutí a jeho technický nápad s výrobou kostkového cukru byl připisován jiným osobám, aby ve 30. letech 20. stol. bylo jeho jméno a dílo „objeveno“ německým historikem cukrovarnictví Rylcem E. Grotkassem v archivních dokumentech a dokázána jeho priorita ve výrobě kostkového cukru spojená s městem Dačice.

4. Pomník kostce cukru – za co všechno může paní Juliana

První pokusy s výrobou kostkového cukru začal konat Rad snad již na podzim r. 1841. Podnět k nim měla dát jeho manželka Juliana, která se prý jednoho dne při sekání cukrové homole zranila na prstě. Obrátila se tudíž na svého muže a další úředníky dačické rafinerie, aby nalezli způsob, jak odstranit obtížné a nebezpečné sekání a štípání cukru z homolí. Je to snad i právě paní Juliana, která navrhla, aby měl cukr tvar kostek. Jisté je, že způsob výroby kostek Rad skutečně objevil a ke konci r. 1842 požádal dvorskou radu ve Vídni o udělení privilegia k jeho výrobě. To získal 23. 1. 1843, a to je také datum považované za zrod kostky cukru. V r. 1983 byl na památku 140. výročí tohoto vynálezu odhalen žulový pomník znázorňující kostku cukru. Na podtržení významu světového prvenství bylo v okolí pomníku v r. 2012 osazeno 12 cizojazyčných desek.

5. Kostka cukru – neodmyslitelný suvenýr z Dačic

Od r. 1843 začaly pomalu mizet neforemné a těžké cukrové homole. O Radův vynález byl od samého počátku velký zájem a kostkový cukr se začal ve větším měřítku vyrábět pro trh. Sám Rad postoupil své privilegium na výrobu kostkového cukru již v říjnu 1843 firmě Zuckschwerdt a Beuchel v Magdeburku, v r. 1845 pak byl odkoupen jeho patent pro Anglii. Ačkoliv se v Dačicích cukr dávno nevyrábí, rafinerie zanikla již v roce 1852 neboť byla příliš vzdálená od hlavních řepařských oblastí a náklady na dopravu cukrovky do Dačic se zvyšovaly, kostka cukru k městu neodmyslitelně patří. Jako suvenýr si ji v mnoha podobách můžete odvést z infocentra nebo městského muzea a galerie.

6. Výroba cukrovinek v Dačicích

Jméno J. K. Rada je spojené i s výrobnou cukrovinek, kterou po svém příchodu do Dačic založil, aby ještě zlepšil bilanci rafinerie. Jednalo se o výrobnu kandovaného ovoce, bonbonů, perníků, sucharů, oplatek nejrůznějších druhů a čokoládového zboží. Na vedení podniku se podílela také Radova žena Juliana a záhy již firma vyřizovala objednávky zboží z Vídně, Prahy, Brna, Lice, Salzburgu a mnoha dalších měst. V expozici věnované vynálezu kostkového cukru, která v prostorách městského muzea a galerie, je možné nahlédnout do „kuchyně“ paní Juliany a seznámit se s pomůckami, které byly při výrobě cukrovinek používány.

7. Kostka cukru – inspirující symbol Dačic

S motivem kostky cukru se návštěvník setká na mnoha místech. Kostka cukru vešlo i do názvů kulturních a společenských akcí, ať to jsou městské slavnosti Dačické cukrování, hudebně divadelní festival Za dačickou kostku cukru nebo přehlídky mažoretkového sportu. V roce 2009 tvořili na téma cukru svá díla rovněž účastníci řezbářského sympozia, které se ve městě koná každoročně pod názvem Dačická řežba. Díla vzešlá z této akce byla rozmístěna po městě, takže k dalšímu zastavení s kostkou cukru vás zvou Myšlenka, co obletěla svět, Ruka, Bridž nebo plastika Staň se homolí, do které je možné vstoupit a pořídit si zajímavou fotografii.

Zpět