Přidat do programu

Koloděje nad Lužnicí

První zmínka o obci „Kaladý“ je z r. 1295. Až do poloviny 16. století je zde uváděn pouze přívoz a krčma. Oboje náleželo panství Březnice (viz Březnice). V první polovině 16. století připojili zástavní držitelé Týna nad Vltavou, Čabeličtí ze Soutic, Koloděje k týnskému panství a vybudovali zde poplužní dvůr. Pravděpodobně již po smrti Jana ze Soutic (1567) vybudoval jeho syn Adam v Kolodějích nevelké šlechtické sídlo, kamennou patrovou budovu v renesančním slohu na půdoryse lichoběžníka, opevněné příkopem napájeným řekou Lužnicí.

Po Barbořině smrti se dostal kolodějský majetek do rukou druhé rodové větve Čabelických – Podbořských. V roce 1625 prodal Jan starší Čabelický (Podbořský) Koloděje Janu Menceliusovi z Kolsdorfu. Od něho koupil statek o dva roky později Jan de Witte z Lilientalu, ale hned následujícího roku jej prodal Izáku z Brandensteina. Po smrti Brandensteinova vnuka Jana Jáchyma r. 1704 přišel statek do dražby. V majetkovém odhadu z tohoto roku se dochoval popis tvrze. Byla stavěna z kamene a kryta kurkami (šindele), ve sníženém přízemí byl mlýn (součást tvrze) na dvojí složení, klenutá kuchyň, jeden pokoj, sklep a spižírny. V prvním poschodí bylo pět pokojů, ve druhém tři a prostranná tabulnice (jídelna).

V dražbě získal kolodějský statek Václav Norbert Oktavián Kinský, jehož dcera Marie Alžběta se podruhé provdala za hraběte Františka Vratislava z Mitrovic. Majetek se tím dostal do vlastnictví rodu, s nímž byl spjat po několik následujících století. Syn Františka Vratislava, František Karel, provedl v letech 1737-1741 přestavbu tvrze na barokní zámek. K zámku byla přistavěna architektem Janem Hybnerem dominantní kaple sv. Anny. Kaple je zřetelně ovlivněna dílem mistra barokní architektury Kiliána Ignáce Dienzenhofera (1689-1751).
Koncem 17. století se Koloděje nad Lužnicí značně rozrostly přílivem semitských obyvatel, vysídlených v důsledku morové epidemie v letech 1681 – 1682 z Týna nad Vltavou. Vznikla tím většinově židovská obec.

V roce 1842 byl v obci na levém břehu Lužnice vybudován mlýn. V šedesátých letech musel být v důsledku výstavby Orlické přehrady demolován. Roku 1892 byl založen sbor dobrovolných hasičů. V obci je několik zajímavých památek. Již zmíněný barokní zámek přestavěný z původní renesanční tvrze. V letech 1941-42 bylo na staré části zámku odhaleno pracovníky Státního památkového ústavu sgrafito a sluneční hodiny. Památkáři zjistili, že sgrafitem byly pokryty všechny čtyři stěny původní lichoběžníkové tvrze. Sgrafito bylo zakonzervováno a tvoří dnes zajímavý kontrast barokní zámecké architektuře. V interiéru zámku se nachází jedinečné nástěnné malby, zobrazující scény z cestopisu jednoho z předků Vratislavů z Mitrovic, Václava zvaného "Tureček" (1576-1635), který se jako patnáctiletý panoš zúčastnil cesty poselstva císaře Rudolfa II. do Cařihradu. Své vzpomínky na čtyřleté zajetí, které následovalo, zachytil ve vlastním cestopise "Příhody Václava Vratislava z Mitrovic".
Barokní budově dnešního zámečku dominuje přístavba kaple sv. Anny, kterou provedl stavitel Jan Hybner, autor kaple sv. Rocha v Rakovníku. Stavba je zřetelně ovlivněna dílem mistra barokní architektury Kiliána Ignáce Dienzenhofera (1689-1751). Půdorys představuje průnik dvou prostorových prvků - elipsy a obdélníku. Interiér je bohatě zdobený freskami, největší je na stropě, zobrazuje Pannu Marii se svatou Trojicí. Na zdech přechází freska do ilusivní malované architektury - zábradlí, sloupy, klenby apod. Ústřední oltářní obraz sv. Anny je pravděpodobně dílem Petra Brandla. Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1818.

V roce 1875 byla mezi zámkem a vstupní branou postavena rodinná krypta rodu Vratislavů z Mitrovic. Jako první sem byly uloženy ostatky bratrů Eugena a Karla Vratislavových, přenesené z kostnice na hřbitově v Týně nad Vltavou.

 

Pomník Matěje Kopeckého

 Koloděje nad Lužnicí byly poslední zastávkou loutkáře Matěje Kopeckého na jeho životní pouti. Zemřel zde 3. července roku 1847. Podle lidové tradice jej smrt zastihla ve chvíli, kdy vybubnovával své večerní loutkářské představení. Byl pochován na hřbitově v Týně nad Vltavou. 6. července roku 1947 byl Matěji Kopeckému odhalen v Kolodějích nad Lužnicí pomníček plačícího kašpárka s protrženým bubnem, dílo sochaře J. Jiříkovského. Původně měl pomník vyhrazeno místo v zámeckém parku, ale v důsledku stavby Orlíku v polovině 60. let a zmenšení parkové plochy, byl pomník přestěhován do zahrady před vilu baronky Kocové z Dobrše. Ani zde ale nebylo jeho poslední stanoviště. Od poloviny sedmdesátých let stojí pomník v zatáčce u silnice před někdejším hotelem.

Vila baronky Kocové z Dobrše 

Zajímavá stavba na břehu Lužnice z roku 1865, dnes slouží jako pošta. Vilu si nechala naproti kolodějskému zámku postavit baronka Terezie Kocová z Dobrše, vdova po hraběti Karlu Vratislavovi. Podle dobových portrétů byla Terezie neobyčejně krásná a kronika zaznamenala, že rovněž: "sportu, najmě jízdy koňmo a radovánek milovná". Za dobu jejího devítiletého vdovství prožil kolodějský zámek svoje nejrušnější a nejslavnější období. Střídaly se zde návštěvy z řad významných šlechtických rodů i rakouské panovnické rodiny, hostem tu byl i arcivévoda Štěpán. Nápadníků krásné zámecké paní bylo mnoho, zvítězil jen jeden, baron Jan Křtitel Schell - Bauschlott. Terezie posléze předala zámek nejstaršímu synovi a odstěhovala se s manželem do vily. Zajímavé jsou štukové reliéfy na fasádě, zejména výzdoba na štítech obrácených směrem k řece. V minulosti býval kolem vily úpravný park.

Kaple sv. Jana Nepomuckého 
Na místě dnešní kaple stávala starší kaplička, která musela být stržena v roce 1838 při opravě mostu. Starší kaple měla značně nezvyklý původ. V roce 1768 se rozvodnila řeka Lužnice a strhla v Táboře most i se sochou sv. Jana Nepomuckého. Dřevěná socha připlula zvláštním řízením osudu až do Koloděj, kde jí u mostu zachytili obyvatelé a vystavěli pro ni kapli. Současná kaple stojí na stejném místě, nechal ji zde vybudovat hrabě Karel Vratislav po opravě mostu r. 1838. Dnes je vzácná socha Jana Nepomuckého z r. 1765 součástí expozice Městského muzea v Týně nad Vltavou.

Radokova vila

 V Kolodějích nad Lužnicí se 17. prosince roku 1914 narodil režisér Alfréd Radok, zakladatel Laterny magiky. Jeho vilu najdete vpravo před mostem, jdete-li po silnici od Týna nad Vltavou. Romantická zahrada vily zasahuje až k řece. Dům byl po restituci vrácen do rukou rodiny Radokových. Další stopy po slavné rodině můžete nalézt na židovském hřbitově nad obcí.

Josefinský špýchar - sýpka

 Stojí na kraji obce směrem k Týnu nad Vltavou. Byl postaven roku 1771 jako reakce na katastrofální neúrodu obilovin, po které zemřelo v Čechách asi půl milionu lidí hladem. Nese jméno císaře Josefa II., z jehož nařízení vznikaly v zemi četné obilní sklady pro vyvarování se hladomoru. Podle lidové tradice byli do špýcharu zahnáni Prusové za válek o rakouské dědictví, ve kterých se císařovna Marie Terezie bránila útoku pruského krále. Dokladem pruské přítomnosti měl být buben s monogramem F.R. = Fredericus Rex, čili Bedřich král, v inventáři kolodějského zámku, používaný ke svolávání lidí na robotu. Je zde ovšem jistá časová nesrovnalost. Poslední pruský vpád zaznamenaly tereziánské Čechy v letech 1756-1757. Tehdy ještě špýchar nestál a Prusové v něm tudíž nemohli být obklíčeni. Druhá možnost nabízí tezi, že lidová tradice míní jiný pruský vpád, až za císaře Františka Josefa II. v roce 1866. Tehdy Prusové v Kolodějích i v Týně nad Vltavou prokazatelně byli. Přivlekli s sebou epidemii cholery, na kterou zemřelo velké množství zdejších obyvatel. V tom případě by ale památkou na Prusy nemohl být buben s iniciálami krále Fridricha, tehdy vládl Prusku král Vilém I. Buben tedy s Prusy údajně obklíčenými ve špýcharu nesouvisí.

Statek Homole 

Statek s původním názvem Homole, dnes na mapě pod názvem Homolov, leží u obce Koloděje nad Lužnicí, při silnici do obce Hosty. Území pravděpodobně náleželo nejprve do majetku pražského biskupství, v roce 1268 získal polovinu blízké vsi Hosty a část vsi Tukleky král Přemysl Otakar II. Ves Tukleky na Vltavotýnsku zanikla, je velmi pravděpodobné, že ležela právě v místě dnešní Homole.

Zpět