Po stopách Keltů

Celková délka

28 km

Časová náročnost

Celodenní výlet

Terén

Nezpevněný

Doporučené období návštěvy

Léto

Fyzická náročnost

Obtížná

Značení

Ano

Jak se dostanete na začátek

Autem, vlakem

Jak se dostanete zpět

 Okruh můžeme dokončit, když z místní vlakové zastávky vyšplháme motorovým vláčkem zpět na Kubovu Huť.

Popis trasy

Vycházku začnete na Kubově Huti. Ta je známa hlavně svou nejvýše položenou železniční stanicí v České republice (995 m. n. m.). Sedla, mezi Boubínem a Obrovcem, již dávno před železnicí, využívaly povozy obchodníků, jak keltských, tak později obchodníků se solí, neboť tudy vedla i jedna z větví Zlaté stezky.  Původně zde stála, od r. 1729, sklářská huť, která nesla svůj název podle lesa, který patřil hejtmanovi Gubovi. Dnešní obyvatelé žijí převážně z cestovního ruchu, neboť Kubova Huť je vyhledávaným zimním střediskem a v létě výchozím místem pro výstup na vrchol Boubína. A tam se vydáme i my. Po příkrém svahu vystoupáme na nejvyšší bod celého výletu. Na vrcholu (1362 m. n. m.) stojí od r. 2005 dřevěná rozhledna, která nám nabídne výhled po celé Šumavě a za příznivých klimatických podmínek spatříme i Alpy. Na vrcholu stojí také pamětní kámen s nápisem „Kardinal Fürst von Schwarzenberg, 3. 8. 1867“, který byl vztyčen jako vzpomínka na návštěvu pražského arcibiskupa. Na svahu Boubína je známá přírodní rezervace, zřízená již v r. 1858 lesmistrem Johnem. Boubínský prales má rozlohu 666 ha a dnes je celý oplocen a nepřístupný. Pokračujeme sestupem do Včelné. Slavnými zdejšími rodáky byli např. spisovatel Karel Čada či profesor Josef Kříž. Dnes zde, u Nusků, č. p. 5, najdeme soukromé muzeum žehliček, největší v Evropě. Přes Cikánský potok se dostaneme do Buku. Ten byl zmiňován již v r. 1400 a nás zaujme na návsi kaple Panny Marie Sedmibolestné z r. 1800 a památkově chráněná vesnická usedlost č. p. 5. Další zastávkou na stezce je Svatá Maří. Zdejší, původně gotický, kostel Sv. Maří Magdaleny byl sice v 18. stol. barokně přestavěn, ale dochovaly se gotické předměty, jako křtitelnice se znaky Bukovských, Nebřehovských a Přechů či kropenka. Zvony patří mezi nejstarší v okolí. Poblíž zdejší fary s románskými základy rostou chráněné lípy srdčité staré 200 a 350 let. Po červeném turistickém značení přes nám již známý Mářský vrch, Budilov spějeme k hmatatelné keltské památce, k hradišti na Věnci. Ještě předtím, kousek za Budilovem, spatříme tzv. Královácký kámen a připomeneme si, že zdejší poddaní patřili přímo královně Elišce, jak to zmiňuje latinská listina královny Elišky Přemyslovny z 11. srpna 1314, kde se jmenují mezi 28 vesnicemi královského újezdu volyňského i vsi Bošice (s lesem Brdem) a Budilov.

Na skalnatém vrchu Věnec, někdy zvaném Pržmo (765 m. n. m.) leží kulturní památka (ochranné pásmo), hradiště z doby halštatské a laténské. Na přírodní skalní opevnění navazují uměle vybudované valové náspy. Nejrozsáhlejší průzkum hradiště provedl profesor Bedřich Dubský ve 20. letech 20. století. Nalezl zde zlomky nádob či bronzovou závěsku s pěti kroužky (jistě patřící nějaké významné osobě) z rozhraní doby halštatské a laténské (6. až 5. století před naším letopočtem). Byl nalezen i klín a pazourkový nožík, což by mohlo nasvědčovat, že hradiště bylo osídleno již v době kamenné. Podle nálezů bylo usouzeno, že v době slovanské, hradiště osídleno nebylo. Z hradiště sejdeme do dolní části obce Lčovice. Okruh můžeme dokončit, když z místní vlakové zastávky vyšplháme motorovým vláčkem zpět na Kubovu Huť.