Vitanovy

Jak vidí procházku pesan a jeho panička z Tuláčků?

Dnes vás zavedu k rybníku Vitanovy, který jsem objevil při svých toulkách Tchořovickem. To vám štěknu, kamarádi, rybník Vitanovy je jeden z nejkrásnějších rybníků, který jsem kdy objevil. Tolik života jako tady, to se na rybníku jen tak nevidí.

Tlapkal jsem měkoučkou polní cestou nádhernou přírodou. Míjel jsem rybník za rybníkem, míjel jsem malé lesíky. Z oblohy na mne dohlížel kamarád Puňťa a já si pod fousky poštěkával, jak je Tchořovicku krásně. Co chvilku jsem smočil celé své já ve vodičce, co chvilku jsem se zaposlouchal do zpěvu kamarádů ptáčků, který mne cestou doprovázel.

Tlapka střídala tlapku a já si užíval chvíli tady a teď. Krásných slunečných dní bylo toto léto ták málo, že jsem se k rybníkům dostal až na sklonku prázdnin. A že jsem si to patřičně užíval, to vám štěkat nemusím. Každý rybník, na který jsem narazil, měl své kouzlo. Nebyly to však jen rybníky a zpěv ptáčků, co mne na Tchořovicku nadchnul. Byly to i potůčky a potoky vody, jejichž zurčení jsem si užíval skoro na každém kroku.

Pohroužen do vlastních myšlenek, užívajíc si nádherné přírody, tlapkal jsem polní cestou stále kupředu. Vykoupal jsem se v dalším rybníku, protlapkal jsem malým lesíkem, když se přede mnou, v dálce ne moc daleké, začal rýsovat další rybník. Rybník, s malým ostrůvkem na hladině. Ten jsem musel prozkoumat.

Jen co jsem další rybník zmerčil, kopnul jsem do vrtule, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a svištěl rychleji než rychle kupředu, vstříc dalšímu dobrodružství.

Svištěl jsem rychleji než rychle nádhernou přírodou. Svištěl jsem ták rychle, až se mi prášilo od tlapek. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že než jsem se nadál, dosvištěl jsem na hráz rybníku Vitanovy.

Jen co jsem se na hrázi rybníku ocitnul, nestačil jsem valit očadla. Na hrázi kvetla květina vedle květiny a místo krásně vonělo. Vůně květin se mísila s vůní super bájo vodičky. Z lesa za mým chvostem linul se zpěv kamarádů ptáčků, který doplňovalo štěbetání kámošek kachen, kterých bylo na malém ostrůvku jen mrňousek od hráze nespočet.

Stál jsem na hrázi, valil jsem očadla a užíval si chvíli tady a teď. Byl jsem na místě krásnějším než krásném. Byl jsem na místě, které se jen tak nenajde. Stál jsem na místě, kochal jsem se přírodou, když jsem zmerčil jen mrňousek od ostrůvku obývaném kámoškami kachnami skotačící kapry. Co chvilku vyskočil z vody kapr následován dalším kaprem. Jen mrňousek od místa, kde ve vodě dováděli kámoši kapři, plavaly po hladině rybníku lysky a potápky.

Ani nevím, jak dlouho jsem na hrázi rybníku Vitanovy stál a užíval si místního života. Kožíšek mi z předchozí koupačky stále ještě neuschnul a příjemně mne chladil. Celé mé já tak vydrželo krásnou podívanou sledovat z hráze rybníku a do vodičky se mu nechtělo.

Až se vydáte v mých stopách kamarádi, určitě se u rybníku Vitanovy zastavte. Zažijete podívanou, která se jen tak nevidí. Zažijete klid a budete moci pozorovat běžný život v přírodě. A až budete pokochaní nádhernou přírodou, až budete mít v merku všechny mé kámoše, zastavte se na malinovku v nedalekých Tchořovicích. Návštěva místní hospůdky je, jak říká člobrdice, třešničkou na dortu po putování nádhernou přírodou