Křišťan z Prachatic (1370 - 1439)

Křišťan z Prachatic byl významný český učenec, lékař, astronom a rektor pražské univerzity. Patřil k nejvzdělanějším osobnostem své doby a zanechal po sobě desítky odborných textů z oblasti astronomie, matematiky, medicíny i jazykovědy. Sepsal mimo jiné návod k sestavení astrolábu, který získal ohlas i ve světě. Velkou popularitu si získal s českými spisy o lékařství, byl považován za odborníka na léčení moru, a herbářem. Napsal latinsky pojednání o pouštění žilou. Křišťan z Prachatic je autorem aritmetického spisu Algorismus prosaycus, jehož dobu vzniku se doposud nepodařilo přesně stanovit. Předpokládá se, že to bylo ve druhém desetiletí 15. století, tedy v době, kdy Křišťan z Prachatic napsal i své astronomické spisy. Zemřel při morové epidemii. Díky šíři jeho znalostí a schopnosti propojit vědu s vírou byl uznávaným učitelem, blízkým spolupracovníkem Mistra Jana Husa a dvakrát zvolen rektorem Karlovy univerzity.

Křišťan z Prachatic a jižní Čechy

Narodil se v jihočeských Prachaticích, které byly tehdy významným obchodním centrem na Zlaté stezce. Ačkoliv později působil převážně v Praze, své rodné město neopustil ani jménem – „z Prachatic“ si ponechal celý život. Odborníci se domnívají, že jeho zájem o přírodu, bylinky a lidské zdraví mohl pramenit právě z prostředí šumavského podhůří, kde vyrůstal. 

 


 

 


Z historických Prachatic vyšel muž, který učil hvězdy mluvit latinsky. Křišťan z Prachatic tu kdysi jako chlapec pozoroval noční oblohu – a později sepsal jeden z prvních českých návodů na sestavení astrolábu. Byl učitel a přítel Jana Husa, kterého podporoval v jeho reformátorských návrzích, po jeho smrti se přiklonil k umírněnému husitství. Jako farář u sv. Michala odmítl klatbu nad Husem v roce 1411 a dokonce později v roce 1415 za ním přijel do Kostnice.

 

 

 

 

 

Ačkoli jeho působení ve městě Tábor nelze přímo doložit, Křišťan z Prachatic se podle historických pramenů významně podílel na dialogu mezi pražským a táborským husitským směrem. Tímto jednáním posílil svou pozici umírněného reformátora – nijak extrémního, ale přesto důležitého hlasu v turbulentní době husitských sporů.