Unikátní dokument o vyšebrodských vorařích

Poslední voraři pod vedením Bohumila Sypala postavili vor a za doprovodu televizních kamer se vydali na cestu po Vltavě - vypluli z Vyššího Brodu, pak plavba pokračovala do Rožmberka a Českého Krumlova.

5. července 1971 začaly poslední přípravné práce pro plavbu posledních vorů po Vltavě, aby bylo možné pořídit potřebnou dokumentaci pro zadavatele, kterým bylo Lesnické a myslivecké muzeum Ohrada – Hluboká, u všeho byli i filmaři Československé televize pod vedením režiséra Zdeňka Podskalského.

Cesta začala 9. července před sedmou hodinou ráno, kdy se vydalo na cestu, plánovanou původně na 3 dny a spojenou s proplutím 20 propustí na Vltavských jezech, šest starých zkušených plavců pod vedením vrátného voroplavby Bohumila Sypala. Těm přišli na pomoc dva plavci z pražského spolku Vltavan - tři z plavců měli staré tzv. vrátenské patenty.

Předpokládali, že první den projedou po trase Vyšší Brod - Rájov, druhý den Rájov - České Budějovice a třetí den, po převezení vorů nákladními auty přes nesplavný úsek řeky až do Hluboké nad Vltavou, pak znovu po vodě do konečné v Týně nad Vltavou. Již od pěti hodin ráno vypouštěla Správa přehrady Lipno s místní elektrárnou z vyrovnávací nádrže ve Vyšším Brodě 30 kubíků vody, které měly podle odhadu postačit na zvýšení hladiny řeky a umožnit splavnění její i průjezdů - šlajsen v jezech. Ukázalo se však, že po tolika letech klidu připravila řeka mnoho nástrah i záludností, které byly nakonec nad síly všech pořadatelů poslední voroplavby a hlavně starých vorařů. Podstatně se změnilo koryto Vltavy, vytvořily se nové mělčiny a ani propusti nebyly vždy dobře splavné, protože nebyly dlouhou dobu řádně udržované.

Kromě uvedených vorařů tvořilo posádku vorů mnoho lidí z řad pořadatelů, televizního štábu i místních odvážlivců. Vory a jejich posádka se kromě několikerého "namočení" v propustích hned prvního dne dostaly často do svízelných situací a za uvedených podmínek nebylo snadné vést sestavu šesti vorů o celkové délce 120 metrů. Při cestě voraři uvízli občas na mělčinách nebo jim popraskaly houžve spojující vory a docházelo ke zpoždění oproti programu, proto Českým Krumlovem projely vory před početnými diváky teprve po šesté hodině navečer. Ještě týž den vory uvízly na kameni před Rájovem, kde se z prámu utrhla celá zadní část. Podařilo se vše spravit a vory dosáhly cíle prvního dne v Rájově, kde posádka přenocovala.

V sobotu voraři pokračovali spolu s hosty, filmaři i fotografy dál přes Zlatou Korunu směrem k Českým Budějovicím. Při projíždění starého pozděradského jezu přední vor narazil na břeh, zadní vor snesl proud řeky kolmo přes řeku a zde se hned zachytil a roztrhal. Pořadatelé pak tuto poslední voroplavbu na Vltavě ukončili předčasně druhý den večer ve Březí. Staré voraře sice řeka nakonec přemohla, ale získali si obdiv a uznání všech, kteří měli štěstí stát se svědky historické poslední voroplavby.

Text: Pavel Pechoušek