Táborská radnice

Táborská radnice

Táborská radnice se řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech.

Nachází se zde gotický sál s jezdeckou sochou Jana Žižky. Na věži radnice je táborský orloj s jednou hodinovou ručičkou.

V Táboře se jednalo o prvořadou veřejnou stavbu. V jejích prostorách zasedala městská rada, odbývalo se zde městské "právo" i všechny významnější události veřejného života. Radnice symbolizovala vážnost města, jeho prestiž a postavení vůči ostatním městům království.

Táborská radnice se řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. S jejím budováním se začalo pravděpodobně v prvních letech 16. století, kdy městská rada nechala strhnout tři domy na západní frontě náměstí. Uvolnil se tak dostatečný prostor pro vybudování monumentální radniční budovy. Rozlehlá stavba čtyřmi křídly obklopovala malé nádvoří, otevřené náměstí prostornou síní se širokými lomenými oblouky portálů. Velký sál, nazývaný též "palác", je oprávněně pokládán za historicky nejcennější veřejný interiér v Táboře. Tíhu klenby svedl její architekt jednak do bočních stěn haly, a jednak do dvou štíhlých vícebokých sloupů. Dvě mužské hlavy na jednom ze svorníků podle tradice zobrazují Jana Žižku a Prokopa Holého.

Autorství paláce i celé radniční budovy je nutno připsat architektu a kameníkovi Wendelu Roskopfovi, snad původem z Lužnice. Roskopfovo působení při výstavbě radnice dosvědčuje i nápis a kamenická značka na opukovém městském znaku s letopočtem 1515 - 1516. Stavbu radnice dokončil Roskopf kolem roku 1521. Ve druhé polovině 17. století byla budova, poškozená předchozími válečnými léty, barokně upravena podle projektu Antonia de Alfieriho. Roku 1878 se architekt Josef Niklas pokusil vrátit radnici opět její pozdně gotický charakter. Za svou dnešní podobu tak radnice vděčí mimo jiné i Niklasově historizující úpravě.

Zatímco v přízemí budovy se nachází vstup do sítě podzemních chodeb, sály radnice dnes slouží expozicím Husitského muzea i k pořádání významných kulturních akcí. V přilehlých místnostech jsou vystavena výtvarná díla se vztahem k Táboru či k husitským tématům. Pamatovalo se i na malou galerii Františka Bílka (1872 - 1941), rodáka z nedalekého Chýnova, který se zobrazováním husitské tématiky často zabýval.