Poutní kostel svatého Vojtěcha ve Lštění

Starší název pro osadu byl i Svatý Vojtěch- podle zdejšího kostela. První zmínka o místu je z roku 1352, kdy osada patřila vladykům ze Lštění. Od 16. století (1531) patří k panství Vimperk. Původní kostel sv. Vojtěcha postaven v 2. polovině 13. století. Kostel se stal poutním místem. Jsou v něm uchovány staré poutní korouhve, které bývaly nošeny v čele procesí ke svatému Vojtěchovi. Zástupy poutníků se sem vydávaly čtyřikrát ročně: na velikonoční pondělí, na svatého Vojtěcha (23. duben), na svatodušní pondělí a na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen).

Nový kostel sv. Vojtěcha byl vybudovaný v letech 1739-1741 podle plánů stavitele A. E. Martinelliho. Z původního gotického kostela se zachovala část zdiva nynějšího presbytáře s polokruhovou křížovou klenbou.

Lštěnské nazývali „vojtěšskými almužníky“. Farář rozdával místním chudým almužnu (obyčejně zlatku) z kasy chudých, kterýž zvyk v jiných osadách nebyl. Když někdo ze Lštění přišel do jiné vsi, říkávali jim: „Á, vojtěšští almužníci jdou.“

Když na výletě po okolí chtěli Jan Neruda a zámecký vrátný Mikule ve zdejším hostinci poobědvat, nic nedostali, neb nebyli v hospodě na hosty připraveni. Nechali si tedy chytit kuře a to si pak pekli sami. Neruda rád naslouchal rozhovorům zdejších lidí a vše si pečlivě zapisoval. Zdejším rodákem je i slavista a lektor českého jazyka na varšavské univerzitě Bohumil Vydra, mezi jehož cenná díla patří Popis a rozbor nářečí hornoblanického. Do zdejšího Taliánova hostince rád chodíval i Adolf Heyduk, jenž Lštění ve sbírce Zpěvy pošumavského dudáka věnoval báseň Mraky. Jezdíval sem i Karel Klostermann či vodňanský rodák a spisovatel František Herites. Za vodárnou je skalka kam rádi chodívali volynští malíři bratři Boháčové.