Petr Vok z Rožmberka (1539–1611)
Petr Vok z Rožmberka byl poslední významný člen slavného rodu Rožmberků, který sehrál klíčovou roli v české historii. Na rozdíl od svého bratra Viléma nebyl zpočátku považován za zdatného politika, ale spíše za bohéma a milovníka zábavy. Po smrti Viléma v roce 1592 převzal správu rožmberského panství a prokázal se jako schopný hospodář a diplomat. Přestože dědictví přijal v době velkého zadlužení, dokázal se s finančními problémy vyrovnat a rozvíjet svá panství. Byl znám svou tolerancí vůči protestantům i katolíkům a podporoval vzdělanost a umění. Po jeho smrti v roce 1611 vymřel rod Rožmberků po meči a jeho odkaz dodnes symbolizuje konec jedné velké éry české šlechty.
Petr Vok a jižní Čechy
Petr Vok byl neodmyslitelně spjat s jižními Čechami, především s Českým Krumlovem a Třeboní. Po převzetí rožmberského dědictví nejprve sídlil na zámku v Českém Krumlově, který byl po staletí centrem rodu. V roce 1602 ho však prodal císaři Rudolfu II. a přestěhoval se do Třeboně, kde strávil poslední léta svého života. Třeboňský zámek se stal jeho hlavním sídlem a centrem vzdělanosti – Vok zde rozšířil slavnou Rožmberskou knihovnu, jednu z nejvýznamnějších knihoven své doby. Jeho odkaz je v Třeboni stále živý – v městě se nachází jeho hrob v kostele sv. Jiljí a každoročně zde probíhají historické slavnosti na jeho počest. Díky Petru Vokovi se Třeboň stala významným kulturním a hospodářským centrem jižních Čech.
Po smrti své manželky Kateřiny z Ludanic roku 1601 zůstal Petr Vok bezdětný, ovdovělý a melancholický. Uchýlil se na zámek v Třeboni, kde se z něho stal především milovník knih a umění. Traduje se, že si rád užíval dámské společnosti. Petr Vok v Třeboni byl zejména důstojným šlechticem, který tam přijímal významné diplomatické návštěvy a ve stáří hledal útěchu ve vědě a víře. Jeho pobyt na zámku je dodnes obestřený směsicí úcty a jemného chápavého úsměvu nad jeho lidskostí.
Po prodeji Českého Krumlova měl Petr Vok obavy o osud protestantského kostela na komorním panství a rozhodl proto, že jeho tělo i tělo jeho manželky budou pohřbeny v rodinné hrobce ve Vyšším Brodě, i když to znamenalo, že bude pohřben v katolickém kostele. Rodová tradice tak zvítězila nad náboženským přesvědčením.
