Transporty smrti

Transport mířil do Rakouského Mauthausenu dne 25. ledna 1945 pod vedením SS-Hauptsturmführera Otto Wolle od SS-Standarty Auschwitz-Oranienburg. Pro nedostatek volného místa v Mauthausenu nebyl vlak přijat a 26. ledna se vracel zpět. Tento transport do vyhlazovacího tábora byl jedním z mnoha a pro nelidskost podmínek, ve kterých byli vězni převáženy se také nazývají transportem smrti. Po skončení války byly sebrány všechny informace o hrobech obětí a během roku 1945 a 1946 byli umučení vězňové exhumováni a podle vězeňských čísel identifikováni. Bohužel identita vězňů se zdařila pouze v 15 případech. Podle neúplných informací zahynulo jen v úseku mezi Kaplicí a Horním Dvořištěm 117 vězňů. Následně byli pohřbeni do tří společných hrobů (Omlenice, Netřebice, Horní Dvořiště).

Ve společném hrobě v Omlenicích spočívají ostatky 63 obětí transportu - převážně Belgické, Holandské, Polské a Francouzské národnosti. Tyto oběti byly pohřbeny v hromadném hrobu dne 30. května 1946. Jsou zde uloženy ostatky z hrobů:    Velenov  - 4 oběti, Podolí - 5 obětí, Suchdol - 19 obětí, Trojany - 11 obětí, Pšenice – 8 obětí, Certlov (Rybník) - 11 obětí, Bujanov - 5 obětí.

Památník obětem transportu smrti ze dne 25. – 26. ledna 1945 byl slavnostně odhalen ve dnech 15. – 16. července 1961. Úpravu památníku navrhl akademický sochař František Kratochvíl z Prahy a obnoven byl v roce 1999 OÚ Omlenice.

Podle neúplných informací zahynulo jen v úseku mezi Kaplicí a Horním Dvořištěm 117 vězňů. Následně byli pohřbeni do tří společných hrobů (Omlenice, Netřebice, Horní Dvořiště).